Vláda ČR předložila 25.6.2019 Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR novelu Ústavy. V důvodové zprávě vláda poznamenává, že navrhovaná změna Ústavy není v souladu s ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky. Změnu ústavního zákona o bezpečnosti ČR však nepředložila. V textu je popsáno, jaké dopady může mít novela Ústavy na bezpečnost České republiky a na složení Senátu Parlamentu ČR.
Text reflektuje stav ke dni 30.6.2019
V textu novely Ústavy lze identifikovat dva cíle: prodloužit lhůtu, ve které se konají volby po rozpuštění poslanecké sněmovny, a dále ústavně zakotvit volební obvody pro volby do Senátu PČR a časové období těchto voleb, které chce sladit s volbami do zastupitelstev obcí. Jakkoli návrh obsahuje racionální a legitimní cíle, které jsou v návrhu řádně odůvodněny, obsahuje i rizika, kterými se vládní návrh vůbec nezabývá.
Novela Ústavy stanoví, že „byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do devadesáti dnů po jejím rozpuštění.“Tím je měněn současný stav, kdy se volby konají do 60 dnů. Důvodová zpráva (schválená vládou) k navrhované změně uvádí, že „stav, kdy je rozpuštěná Poslanecká sněmovna, je v zásadě nežádoucí a je zájem na jeho co nejrychlejším zhojení. Doba 30 dnů zde však nečiní dramatický rozdíl. Případná nefunkčnost mechanismů podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb. (zákon o bezpečnosti České republiky) pak není důvodem, proč od navrhované změny upustit, zvláště očekává-li se od Ministerstva obrany návrh systémového řešení tohoto stavu“.
Stav, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěná, je z hlediska Ústavy a ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nežádoucí zejména proto, že Poslanecká sněmovna, tedy volení zástupci občanů ČR, se spolu se Senátem podílí na vyhlašování válečného stavu, stavu ohrožení státu, a kontroluje oprávněnost vládou či předsedou vlády vyhlášeného stavu nouze. Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda rovněž požadovat, aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání, kdy projednání zákona podstatného pro bezpečnost České republiky nemusí trvat déle než 4 dny1. Ústavní zákony 2 lze proto interpretovat tak, že při kontrole oprávněnosti vyhlášení válečného stavu, stavu ohrožení státu či nouzového stavu dávají přednost tomu, aby kontrolní funkce byla realizována současně Poslaneckou sněmovnou i Senátem, nikoli pouze Senátem.
Vládní návrh v důvodové zprávě uvádí, že „zájem na poskytnutí dostatečného času pro přípravu voleb je dostatečně silný, aby odůvodnil prodloužení lhůty pro konání předčasných voleb“. V kontextu výše uvedeného ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, je třeba důvodové zprávě rozumět tak, že nouzový stav, stav ohrožení státu či dokonce válečný stav České republiky není důvodem, aby úředníci spěchali s přípravou voleb, pokud Česká republika je ve válečném stavu či ve stavu ohrožení státu a zároveň nemá Poslaneckou sněmovnu. Důvodová zpráva vládou schválená také může vyjadřovat podcenění bezpečnostních rizik.
Vládní novela Ústavy dále obsahuje ustanovení vložené do čl. 17 Ústavy, že „Volby do Senátu se konají v prvním celém týdnu měsíce října.“ Návrh se ovšem nijak nevyrovnává se skutečností, že volby do senátu jsou většinou dvoukolové, tedy konají se o dvou víkendech a tedy ve dvou týdnech3. Vládou připravovaná novela měnící volební zákon však způsob voleb do Senátu nemění, a tak zůstává nevyjasněným vztah aktuálního zákona s navrhovaným zněním Ústavy, která má aplikační přednost.
Vládní návrh neřeší ani otázku, jak se bude postupovat v případě předčasného zániku funkce senátorů (příčinou nemusí být jen rezignace či úmrtí z důvodu nešťastné náhody), např. pokud by přišlo o funkce více senátorů současně v souvislosti se stavem ohrožení státu či s válečným stavem. Dle současné úpravy v případě předčasného zániku funkce prezident republiky vyhlásí doplňovací volby a stanoví den jejich konání tak, aby se konaly nejpozději 90 dnů poté, kdy zanikl mandát senátora4. Podle novely Ústavy by prezident nejspíše musel čekat do prvního celého týdne měsíce října, i kdyby se mělo čekat třeba rok.
1Srov. čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky
2Zejména čl. 39 odst. 3 Ústavy, který stanoví: „K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.“, a dále ustanovení ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
3§ 76 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb.
4§ 80 zákona č. 247/1995 Sb.